HISTORIE
Domovinou Achal Teke je oblast jižního Turkmenistánu. Nehostinné podmínky pouště Karakum umožnily přežít jen nejtvrdším a nejodolnějším. Kůň putoval se svým pánem v úmorném vedru za nedostatku vody, snášel mrazivé noci v poušti a to vše při minimálních nárocích na krmení. Tvrdé podmínky formovaly achaltekince a takový tento kůň je. Dobrý kůň byl vždy osobní pýchou majitele a byl velmi ceněn. Bývali zdobeni krčními a hrudními ozdobami tepanými ve stříbře a posázenými drahými kameny. Jejich množství demonstrovalo bohatství a postavení majitele ve společnosti. Do bojů bývali vybaveni ochrannými štíty. Zdobené "obojky" zvané aladža, tkané stejným způsobem jako tradiční turkmenské koberce, ochraňovaly koně proti démonům. Tato tradice se zachovala až do dnešních dnů, na výstavách vídáme ozdobené koně /dnes už jen symbolicky/, a neodmyslitelně to k nim patří. Nezbývalo mnoho a zlatí koně zmizeli navždy. Nikita Chruščev označil tyto koně za buržoazní přežitek a jako takový měli být zlikvidováni. Jejich stavy rychle klesaly, zbytky těchto koní čítaly zhruba 300 kusů. Dnes se jejich počet přece jen zvyšuje, stavy čistokrevných koní čítají celosvětově zhruba 3 000 kusů. Vezmeme li v úvahu, že jen v České republice je např. českých teplokrevníků asi 5000 vidíme, jak je celosvětový stav achaltekinců nízký. To samozřejmě s sebou nese i vysokou hodnotu těchto koní. Často bývají dáváni jako dary státníkům. Vlastnictvím se může pochlubit např. britská královna Alžběta II., americký expresident Bil Clinton, britský expremier John Major a samozřejmě ruští státníci.


Domovinou Achal Teke je oblast jižního Turkmenistánu. Nehostinné podmínky pouště Karakum umožnily přežít jen nejtvrdším a nejodolnějším. Kůň putoval se svým pánem v úmorném vedru za nedostatku vody, snášel mrazivé noci v poušti a to vše při minimálních nárocích na krmení. Tvrdé podmínky formovaly achaltekince a takový tento kůň je. Dobrý kůň byl vždy osobní pýchou majitele a byl velmi ceněn. Bývali zdobeni krčními a hrudními ozdobami tepanými ve stříbře a posázenými drahými kameny. Jejich množství demonstrovalo bohatství a postavení majitele ve společnosti. Do bojů bývali vybaveni ochrannými štíty. Zdobené "obojky" zvané aladža, tkané stejným způsobem jako tradiční turkmenské koberce, ochraňovaly koně proti démonům. Tato tradice se zachovala až do dnešních dnů, na výstavách vídáme ozdobené koně /dnes už jen symbolicky/, a neodmyslitelně to k nim patří. Nezbývalo mnoho a zlatí koně zmizeli navždy. Nikita Chruščev označil tyto koně za buržoazní přežitek a jako takový měli být zlikvidováni. Jejich stavy rychle klesaly, zbytky těchto koní čítaly zhruba 300 kusů. Dnes se jejich počet přece jen zvyšuje, stavy čistokrevných koní čítají celosvětově zhruba 3 000 kusů. Vezmeme li v úvahu, že jen v České republice je např. českých teplokrevníků asi 5000 vidíme, jak je celosvětový stav achaltekinců nízký. To samozřejmě s sebou nese i vysokou hodnotu těchto koní. Často bývají dáváni jako dary státníkům. Vlastnictvím se může pochlubit např. britská královna Alžběta II., americký expresident Bil Clinton, britský expremier John Major a samozřejmě ruští státníci.

